Pokládka venkovní dlažby: Na sucho či na mokro?
Jaké má ten který způsob výhody či nevýhody?
U pokládky venkovních keramických a betonových dlažeb nebo kamenů máme v zásadě na výběr pouze ze dvou možností.
Dláždit můžeme buďto na sucho nebo takzvaným mokrým způsobem. Oba mají své výhody i nevýhody, něco si o nich tedy povíme.
Dláždění na sucho
Tento způsob dláždění vůbec nemusí být kompromisem v porovnání s mokrým dlážděním nebo s dlážděním na lepidlo. Suché dláždění, někdy též dláždění do pískového lože, je staletími prověřená technologie. Jednotlivé kameny či dlaždice se při ní ukládají do písku a do štěrku. Tento způsob pokládky má celou řadu výhod.
Jednou z nich je možnost dlaždice kdykoliv rozebrat kvůli případné opravě nebo výměně. Další nespornou výhodou je fakt, že vrstva štěrku tvoří pod dlažbou drenáž a tím je zajištěn bezproblémový odvod vody. A v neposlední řadě se obejdete bez mokrého procesu, který je podstatně náročnější. Za nevýhodu můžeme naopak považovat nutnost dostatečného zhutnění podkladu.
Pokud totiž podklad řádně nezhutníme, může docházet k nestejnoměrnému sesedání kamenů či dlažby.
Podklad pro suchou pokládku nemusí být bezvadně rovný, je ale potřeba odstranit minimálně vrchní vrstvu zeminy a náležitě jej zhutnit vibrační deskou. Poté můžeme provést drenáž pomocí vrstvy štěrku a to pro omezení nežádoucího působení vody. Ve zvláště vlhkých místech je to spíše nutnost a to hlavně z hlediska působení mrazu a následného rizika zvedání dlažby. Stejně tak je dobré v takovém případě zvolit silnější vrstvu podkladního kameniva.
Když bude dlažba pouze pochozí, stačí cca 10 cm tohoto kameniva. Pokud však budete po dlažbě i jezdit, doporučuji tuto vrstvu minimálně zdvojnásobit. Vlastní kladení dlažby nebo kamene probíhá na ložnou pískovou vrstvu o frakci 4-8 mm. Písek by neměl obsahovat větší podíl jílu, jinak by mohlo docházet k nestejnoměrnému sesedání jednotlivých dlaždic. Zhruba 4 centimetry silnou vrstvu písku nejprve zhutníme vibrační deskou. Poté rozhrneme další, tentokrát už pouze 1-2 cm silnou vrstvu a do ní již klademe jednotlivé dlaždice.
Pro bezvadné usazení použijeme gumovou či dřevěnou palici.
Po položení plochu vyspárujeme směsí křemičitého písku a cementu, bezvadně zameteme a opět zhutníme vibrační deskou. Nakonec můžeme celou plochu dlažby či kamene natřít impregnačním nátěrem.Omezíme tím nasákavost a materiál se bude méně špinit.
Mokré dláždění
V případě, že máme dlaždice nebo kameny o menší síle, je vhodnější pokládka tzv. mokrou cestou a to většinou lepením na betonový armovaný podklad. Ten by ale měl být bezvadně rovný. Pokud není, musíme ho nejdříve vyrovnat stavebním lepidlem či venkovní cementovou stěrkou a až poté lepit jednotlivé dlaždice. U tohoto způsobu pokládky je nutné dodržení minimálně 2% sklonu plochy tak, aby mohlo docházet k bezproblémovému odtoku vody.
Další z možností je klást dlažbu přímo do vlhké betonové vrstvy.
Zde je ideální, stejně jako u suchého způsobu pokládky, nejprve odstranit vrchní vrstvu zeminy a zhotovit odpovídající drenáž. Jinak nám v mrazech hrozí riziko zvedání budoucí betonové desky. Následně pak klademe jednotlivé kameny nebo dlaždice přímo do 10-20 cm vrstvy armovaného vlhkého betonu. A opět se samozřejmě snažíme dodržet spád nejméně 2%.
Takto položenou plochu nakonec vyspárujeme cementovou směsí s podílem písku a případně ještě spárovací hmoty. Pokud nemáme se spárováním zkušenosti, připravíme si pouze malé množství směsi a na menší ploše si vyzkoušíme rychlost jejího zasychání. Zároveň se snažíme dlaždice čistit vodou ještě před úplným zaschnutím směsi.
Venkovní dlažby v akci najdete zde
Pro snížení nasákavosti a snadnější údržbu můžeme po vytvrdnutí, které trvá zhruba měsíc, ještě celou plochu naipregnovat odpovídajícím nátěrem.
Patrik Hyka - Portál Podlahy.com
vytvrdnutí trvá měsíc?? vtipné:-))