Zbytková vlhkost je jeden z nejčastějších důvodů, proč lepené podlahy selžou
Mezi všemi problémy, které mohou nastat při pokládce nové podlahy, patří vlhkost podkladu k těm nejzákeřnějším, protože jde o nepřítele, kterého na první pohled vůbec nemusíte zaznamenat. Právě v tom spočívá její nebezpečí – zatímco jiné chyby při pokládce jsou často viditelné okamžitě nebo se projeví během několika dní, problémy způsobené nadměrnou zbytkovou vlhkostí se mohou objevit až s odstupem týdnů či dokonce měsíců, kdy už je podlaha dávno hotová, zaplacená a uvedená do provozu. V tu chvíli se náprava stává mnohonásobně dražší a komplikovanější, než kdyby se vlhkost správně změřila a vyhodnotila ještě před začátkem celé pokládky.
Proč je zbytková vlhkost tak častou příčinou selhání
Zbytková vlhkost představuje jeden z naprosto nejčastějších důvodů, proč lepené podlahy ve výsledku selžou a proč investice do nové krytiny přijde vniveč. Mnoho lidí se přitom mylně domnívá, že pokud je povrch potěru na pohled i na dotek suchý, je vše v naprostém pořádku a může se bez obav pokračovat dál. Skutečnost je ovšem mnohem složitější a zrádnější. Povrch potěru totiž vysychá vždy jako první, protože je v přímém kontaktu se vzduchem v místnosti, který odpařenou vlhkost odvádí. Uvnitř hmoty potěru, tedy v jeho hlubších vrstvách, však může zůstávat zadržené velké množství vlhkosti ještě dlouho poté, co se povrch zdá být dokonale vyschlý. Tato skrytá vlhkost pak postupně migruje směrem nahoru a hledá si cestu ven, přičemž naráží na nově položenou krytinu a lepidlo, kterým je krytina k podkladu připevněna.
Na které krytiny si dát obzvlášť pozor
Zvláště citlivé na zvýšenou vlhkost podkladu jsou některé konkrétní typy podlahových krytin, u kterých může i zdánlivě malé množství zbytkové vlhkosti napáchat značné škody. Mezi tyto náchylné materiály patří především vinylové podlahy, dále PVC a takzvané lino, přírodní dřevo ve všech svých podobách a v neposlední řadě také korek. U všech těchto krytin může nadměrná vlhkost vést k celé řadě nepříjemných a často nevratných poruch. Může docházet k odlepování krytiny od podkladu, kdy lepidlo ztrácí svou přilnavost a podlaha se začíná zvedat či nadouvat. Dále se mohou objevit nejrůznější deformace, jako je boulení, vlnění nebo kroucení jednotlivých dílců a prken. Velmi častým projevem jsou rovněž nevzhledné mapy a skvrny, které prosvítají na povrch a trvale poškozují vzhled celé podlahy. K tomu se nezřídka přidává také nepříjemný zápach pramenící z vlhkého prostředí pod krytinou, ve kterém se mohou navíc začít množit plísně, a samozřejmě celá řada dalších poruch, které ve svém důsledku znamenají nutnost demontáže a opětovné pokládky.
Proč nestačí pouhý odhad a orientační měření
Orientační vlhkoměr, který si dnes může pořídit prakticky každý, jistě může v určité míře pomoci a poskytnout alespoň základní představu o stavu podkladu. Pro skutečně zodpovědné rozhodnutí před samotnou pokládkou je však naprosto zásadní spolehlivé a profesionálně provedené měření, které zohledňuje konkrétní typ podkladu i typ krytiny, jež má být následně položena. Každý materiál má totiž své vlastní limity a hraniční hodnoty vlhkosti, při jejichž překročení už nelze pokládku bezpečně provést. To, co je ještě přijatelné pro jeden druh krytiny, může být zcela nevhodné pro druhý, a proto nelze používat jedno univerzální měřítko pro všechny situace.
U lepených podlah se v žádném případě nelze řídit pouze tím, že potěr „už přece vypadá suchý“, nebo argumentem, že „je už dost starý a tudíž musí být v pořádku“. Stáří potěru ani jeho vzhled totiž nejsou žádnou spolehlivou zárukou, že je vlhkost na bezpečné úrovni. Doba vysychání závisí na mnoha faktorech, jako je tloušťka potěru, jeho složení, teplota a vlhkost vzduchu v místnosti, intenzita větrání i celkové podmínky během zrání. Spoléhat se na pouhý dojem nebo na obecná pravidla typu „jeden centimetr za týden“ proto může vést k nákladnému omylu, jehož důsledky se projeví až tehdy, kdy je nová podlaha nenávratně poškozena.
Komentáře
Komentáře jsou u tohoto článku zakázány